Putinův svaz ruských republik

Je vždy těžké mluvit o tom, jaké cíle mají ti nejmocnější představitelé světové politiky. Obzvláště jedná-li se o bývalého příslušníka KGB. Putin působil jako agent ve východním Německu až do rozpadu Sovětského svazu. Jeho úkolem mělo být vyhodnocování, které osoby je vhodné nechat uniknout, aby mohli být zlikvidovány na útěku. Velmi krutá náplň práce pro velmi krutého člověka. Putinovi určitě nelze upřít jeho rozhodnost, co se týče kritických situací, kterou si pravděpodobně tvořil i během své profesní kariéry u KGB, která mu později vynesla i velkou politickou kariéru. Někteří odborníci i část veřejnosti dnes o Rusku mluví jako o pokrokovější zemi s demokratickými rysy. Ano, je možné, že Rusko má dnes uvolněnější atmosféru než za SSSR. Nicméně ani to není žádný úspěch, vezmeme-li v potaz fakt, že v rámci SSSR bylo zmařeno nejvíc lidských životů v dějinách lidstva. Takže proti této míře je úspěchem vše. O demokracii nicméně nemůže být řeč nikdy. Potírání veškeré opozice a  faktický zákaz jejího pronikání do politického a veřejného života jasně vypovídá o tom, že Rusko dnes stále není demokracii o mnoho blíže.

Ještě můžeme mít v živé paměti fakt, že Ruská federace vcelku rychle získala, respektive přidružila Jižní Osetii a Abcházii. Válka s Gruzií byla předem vyhraná, protože se vojenskou silou s Ruskem samozřejmě měřit nemůže. Jižní Osetie a Abcházie tak získali nezávislost, která je ovšem jen klamem. Rozpočet Jižní Osetie je z 99% závislý na subvencích z Ruska, což v mnoha lidech vyvolává nenávist k Rusku a staví je do jasně podřízeného postavení. Rusové vydali ruské pasy obyvatelům zmiňovaných oblastí a také je zde povinnost platit rublem. Jižní Osetie a Abcházie se tak oddělili od Gruzie, aby okamžitě spadli pod dokonalou kontrolu Ruska. V Jižní Osetii se navíc momentálně nachází kontingent ruské armády čítající přes 5000 vojáků, takže si zde Rusko upevňuje poměrně jednoznačně i vojenské pozice. To je obvyklá známka toho, jak Rusové a především jejich představitelé, smýšlí o mezinárodní politice. Pokud se nám nikdo dostatečně nepostaví, můžeme si vzít silou, co chceme.  Zde netvrdíme, že tyto dvě nově vzniklé „samostatné“ republiky chtěly být součástí Gruzie, nicméně je velmi nepravděpodobné, že jejich obyvatelé toužili po vojenské kontrole ze strany Ruska. Fakticky jsou již dnes součástí Ruské federace a nikdo s tím nic nenadělá. Politické vedení těchto republik je samozřejmě také řízeno z Kremlu. Rusko podporovalo sen o nezávislosti tak, že jim ji okamžitě sebralo a velmi zhurta je připojilo k sobě.

Stejně tak nyní probíhá konflikt s Ukrajinou. Rozdíl je ovšem v tom, že Ukrajina je tvrdším oříškem, než se mohlo zdát. Připomeňme si situaci na Krymu, kde se zničeho nic začali pohybovat údajní krymští separatisté, kteří měli ruské uniformy, ruské zbraně a ruský armádní výcvik. Velmi brzy obsadili tito „obyvatelé Krymu“ celý Krym a znenadání jej připojili k Rusku. Těmto povídačkám samozřejmě není možné věřit. Jednalo se o příslušníky ruské armády bez insignií. Ti v podstatě dobyli Krym díky masivní převaze a nepřipravenosti Ukrajinské armády. Zde najdeme společné pojítko s předchozí situací a to, že si vezmeme, co chceme, nezabrání-li nám v tom někdo. Mnozí se dnes ohání tím, že vlastně obyvatelstvo Krymu chtělo být přičleněno k Rusku, jenže nikdy a nikde neproběhlo řádné referendum. Všechny výsledky byly naprosto očividně zfalšovány. Takže zde máme situaci , kdy prostě a jednoduše Rusko použilo dostatek vojenské síly, aby zabralo strategickou část území jiného státu. Nikdo nebyl schopen se jim v této chvíli postavit a tak provedli operaci rychle a úspěšně.

Tento scénář se ovšem liší u východní části Ukrajiny. Při vzniku Luhanské a Doněcké lidové republiky, které se později spojili, bylo jasné, že se opět nejedná o žádné lidové hnutí. Scénář poměrně jasně kopíroval dění na Krymu, kdy se zničeho nic v ulicích objevili ozbrojení separatisté , kteří defacto okamžitě ovládli daná území. Tyto dvě oblasti mají přibližně 7 000 000 obyvatel a opět zde nebylo žádné referendum, jehož výsledek by nebyl předem známý. Zde se ovšem Putin dost možná přepočítal, protože Ukrajinu zmobilizoval zásah jiného státu na jejím území. To podnítilo i národní soudržnost a národní uvědomění. Ukrajinská armáda byla uvedena do dostatečné bojeschopnosti a začala klást tvrdý odpor ruským jednotkám. Ty jsou sice obecně nazývány proruskými separatisty, nicméně jsou zde naprosto jasné známky toho, že Rusko poskytuje jak vojenský materiál, tak samotné vojáky pro boj proti Ukrajinské armádě. Situace je v tuto chvíli velmi napjatá a na východě Ukrajiny probíhají tvrdé boje, které pravděpodobně Rusko neočekávalo.

Situace je momentálně nejistá, nicméně se zde jasně ukazuje dobyvačný charakter Ruské politiky vedené Putinem. Vezmeme si, co chceme, pokud nás necháte. Rusko si cení síly a síla je také jediné, co jeho rozmach může zastavit.

4 Comments

  1. Co třeba paní Merkelová? Byla kdysi rovněž sympatizantkou nesmírně zajímavého sdružení…co s ní uděláme? Odsoudíme ji?

  2. Obávám se, že to je ještě horší a Rusko se obsazením Doněcké a Luhanské oblasti nezastaví. Všimněte si, že vše co Rusko (Putin) posledních cca 10 let dělalo a říkalo, se dnes ukazuje jako příprava na dnešní události. Velmi zajimavý dokument pro přimenutí s kým máme „čest“, historie se buhužel většinou opakuje:
    https://www.youtube.com/watch?v=oVZjyyAE-78
    Všem doporučuji shlédnout, školáci by toto měli vidět povinně.

  3. Neobjektívní názor autora článku bez vazeb na rozpad tototo svazku republik,což by bylo pokud by byl objektívní zájem něco si přečíst o ekonomické situaci po roce 1989 v knize – Kmotr z Kremlu – Boris Berezovskij, autor Pavel Chlebnikov

  4. Historie USA- začínali zhruba v roce 1622 vraždami indiánů. Od té doby je jejich historie posetá jen a pouze vyvoláváním válek,vražděním civilistů,obchodu s otroky a rabováním celého světa. Pach krve a nerostného bohatství je hnací motor ekonomiky USA.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *