Ukrajinská krize

Většina z nás si bude pamatovat události, které následovaly po odmítnutí asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Janukovyč, bývalý prezident Ukrajiny, tehdy odmítl příklon k EU a naopak se zaměřoval spíše směrem k sousednímu Rusku. Mnoho lidí, převážně sídlících na západě a v centrálních částech Ukrajiny tenkrát nesouhlasilo s tímto krokem a tak se proti němu rozhodli bojovat. Tyto události probíhali v listopadu roku 2013. Dnes již víme, jak se vyvíjely dále, ale nebude na škodu provést menší rekapitulaci.

Na dnes již světoznámém náměstí Majdan se tehdy začalo sházet mnoho občanů Ukrajiny, kteří chtěli mírumilovně vyjádřit svůj postoj a donutit tak vládní garnituru k přehodnocení kroků a později i k rezignaci. Na stranu demonstrantů se okamžitě staví opozice, která ač roztříštěná se sjednocuje. A zde vzniká několik problémů najednou, které do pozdějších událostí vnáší zmatek a nejistotu. Součástí této koalice je i Pravý sektor , který se hlasí k nacionalismu. Hlásají Ukrajinu pouze pro Ukrajince. Mnoho lidí se tohoto stébla chytá a říkají, že Majdan je plný „nácků“ a že je nutné zastavit fašizaci ukrajinské společnosti a hlavně její vlády. Rusové se v této době také zaměřují s kritikou k Majdanu, protože je údajně tvořen většinou nacistů. Jenže  hned je nutné říci, že kdo viděl záběry z tehdejšího Majdanu, musí mu být jasné, že to tak nebylo. Holých hlav bylo pár a většinu tvořili normální lidé. K vidění na Majdanu byli normální studenti, muži a ženy středního věku, jaké potkáváte na ulici každý den a dokonce i babičky a dědečkové, kteří jakoby vypadli z nějaké pohádky a byli vrženi do bitevní zóny. Když proti demonstrantům zasahovala policie, bránili si rachejtlemi, praky a barikádami. Dokonce i nacionalisté z Pravého sektoru se fotili s jednou pistolí, kterou si půjčovali. Proti majdanským tehdy stály tisíce policistů se solidní výzbrojí a přes to se jim povedlo, co chtěli. Jejich vytrvalost a síla dohnala prezidenta Janukovyče k útěku. Následující kroky pak byli jistě sporné, ale nakonec se ustanovila nová vláda, která odsoudila Janukovyčův poslední krok, kdy rozhodl o tom, že se bude do demonstrantů střílet. Při brutálním zásahu jednotek Bekrut na Majdanu zemřelo 80- 100 lidí.

V této chvíli se do konfliktu zapojuje Ruská federace. Jelikož byl Janukovyč více či méně jejich loutkou, tak s jeho svržením se museli pustit do akce sami. Díky nepřehlednosti situace se daří rusům obsadit celý Krym. Rusko zde ukázalo svou pravou tvář, když Putin dokola tvrdil, že na Krymu nejsou ruští vojáci, ale je to krymská domobrana, kdo Krym zabírá. Zajímavé bylo, že tato domobrana měla profesionální výbavu ruské armády a také výcvik ruských jednotek. S tím se jim daří Krym zabírat rychle a také Ukrajinská vláda nedokáže včas reagovat. Nicméně i reakce by pravděpodobně vyústila v hrozivé krveprolití, protože rusové mnohonásobně převyšovali sílu krymských jednotek. Krym se postupně vzdává a později se stává součástí Ruské federace. Putin mezitím stále tvrdil, že žádné Ruské jednotky se na Krymu nenacházejí.

Za podpory ruských agentů se militarizuje hnutí pro ruských separatistů. Na východě Ukrajiny, kde žije výrazně více etnických rusů propukají nepokoje, které jsou ovšem nesrovnatelné s Majdanem. Proruští separatisté od počátku disponují masivním arzenálem, který neměl s Majdanem srovnání. Vyhlašují referendum o odpojení od Ukrajiny a díky zfalšování výsledků vítězí. Stejně jako na Krymu, kde při volební účasti 83% se údajně vyjádřilo 96 % z nich k připojení k Rusku. Samozřejmě Vám každý sociolog řekne, že tyto výsledky jsou zfalšované, protože takto jednoznačné by nikdy nebyly. Stejný scénář pak probíhal i na východu Ukrajiny.

Momentálně na Ukrajině probíhá občanská válka, kdy se ukrajinská armáda snaží udržet pořádek ve východních provinciích. Ztráty na životech každým dnem stoupají a viníkem je Rusko, které za destabilizací situace na Ukrajině stojí.  V květnu 2014 si zvolili ukrajinci za prezidenta Porošenka, který v prvním kole získal nadpoloviční většinu hlasů. Volby byly bohužel zkresleny tím, že na východě Ukrajiny se nedalo volit. Separatisté jakékoliv volby zakázali a hlídkovali se samopaly u volebních místností. Těch pár lidí, kteří se nebáli přijít volit, ovšem odešlo s prázdnou, protože je separatisté nenechali. Kyjev si za starostu zvolil Klička, který byl jednou z hlavních postav Majdanu. Jako opoziční politik se sám mezi demonstranty dlouhodobě pohyboval.

Na hranici Ruska s Ukrajinou je stále přítomno ohromné množství ruských vojáků a armádní výbavy. NATO reaguje přesunem vojáků do blízkosti Ukrajiny a do zemí ohrožených Ruskou rozpínavostí.

3 Comments

  1. Poslední věta je super. jestli je to pravda, divím se, že Putin ještě nezmáčkl pověstný knoflík, když útočný pakt NATO mu leze až do ložnice.

    • Brilantní logika – Rusko vytváří „Novoruské repobliky“ (Jižní Osetie, Abcházie, Podněstří, Luhanská republika, Doněcká republika), případně rovnou zabírá území suverénního státu, ale NATO je útočný pakt…

      • Samozřejmě, že útočným paktem v Evropě je pouze NATO. Jeho postup směrem na Východ odporuje Pařížské chartě z roku 1990. NATO nemá u ruských hranic co dělat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *